František Drtikol - Geometrie

Detailní popis produktu

Před rokem 1925 se Drtikolovo, do té doby secesní dílo, radikálně proměnilo. Vnějškově se tato změna projevila tím, že si roku 1924 nechal zhotovit v dílnách Národního divadla v Praze rekvizity a dekorace jednoduchých geometrických tvarů, které se staly součástí jeho ateliérových kompozic. V dekoracích a i v celkové obrazové kompozici se vedle kubismu a futurismu uplatňoval také expresionismus a konstruktivismus.

Ateliérová kompozice Geometrie je tvořena dekoracemi geometrických tvarů: hranoly, kruhem a vlnovkami. Na pevnou podložku Drtikol postavil na sebe dva stejně velké hranoly, přičemž spodní hranol natočil kosou hranou k divákovi. Po podložce se jako had zleva doprava plazí vlnovka, aby se mohla v pravém dolním rohu protnout s druhou, vertikálně umístěnou vlnovkou, a společně tak zarámovaly celkový obraz . Kompozici doplňuje kruh, umístěný v levém horním rohu, který se nad celým obrazem vznáší jako zářící velké slunce, osvětlující svými paprsky všechny rekvizity umístěné na podložce. Sluneční záře, kterou Drtikol v ateliéru vytvořil umělým osvětlením a která prostupuje celým obrazem dotváří expresionistickou i kompoziční složku obrazu.

V polovině dvacátých let malovaná pozadí aktů nahradilo členění plochy ve formě stínů a dekorace geometrických tvarů, melancholické snivé modelky nahradily tanečnice, dynamika a akce, ušlechtilé tisky postupně ustupovaly čistým bromostříbrným fotografiím. Proměna byla ovlivněna soužitím s tanečnicí Ervinou Kupferovou i dobovými výtvarnými proudy.

Literatura:
Antonín Dufek: Fotografie dvacátých let, In: Dějiny výtvarného umění (IV-2), 1890 - 1938, Academia 1998, str.: 212-213.