František Drtikol - Sfinga

Detailní popis produktu

V Drtikolových kresbách z dvacátých let minulého století se podobně jako u Gustava Moreaua, Alexandra Séona nebo Františka Kupky objevovaly stylizované egyptské sfingy, symbolizující věčnou moudrost, ale také antropomorfní skaliska, připomínající svými tvary fragmenty ženského těla, záhadné imaginární krajiny s jezdci a kříži na horizontu nebo fantasmagorické přízraky obrovských žen, vystypujících ze skal jako metafory Matky-Země i jako sexuální symboly. Drtikol se v nich zařadil do mytologického proudu umění z přelomu století s jeho touhou vrátit se k neznámým počátkům světa, ukázat vztah člověka a nebezpečných přírodních sil, uniknout z přízemní reality do mytického světa dávných bájí, kultů a mystérií.
Pomocí dramatických šerosvitných modulací se Drtikol snažil v těchto dílech postihnout hlubinné problémy lidské existence, vyjádřit se k základním metafyzickým otázkám, poodhalit tajemství podvědomí i zrození, naznačit lidskou úzkost a strach a alespoň symbolicky navázat spojení se záhrobím.
Starověké Egyptské sfingy byly jedním z klasických způsobů zpodobňování faraona a sloužily k oslavě jeho velikosti a moci. Drtikolova Sfinga s velkými ňadry je nejen sexuálním symbolem, ale také oslavou ženy - nositelky světla života na zemi. Spojuje v sobě element síly (tlapy lvice) s ženským elementem ochrany (hlava a ňadra ženy).

Literatura: Vladimír Birgus: Fotograf František Drtikol, Prostor Praha 1994, str.: 26-28.