Josef Čapek - Pásmo (Guillaume Apollinaire)

Detailní popis produktu

Grafika byla počátkem dvacátého století nejdostupnějším prostředkem, jak publikovat výtvarnou tvorbu v tištěných médiích. Čapkovy grafické práce z tohoto období mají již nesporné kvality, autonomní výraz a vnitřní poezii a jsou srovnatelné s evropskou konkurencí.

Během dvacátých let Čapek vytváří kolem čtyř set knižních obálek, které nejen zásadně rozšířily dobové uplatnění linořezu, ale především představovaly originální přínos pro tehdejší typografii a grafický design. Prvním souborem Čapkových ilustrací, publikovaných v roce 1919 nejprve časopisecky v Neumannově Červnu a vzápětí knižně v nakladatelství Fr. Borovského, byl doprovod ke kultovní básni kubistů a meziválečné avantgardy – k Apollinairovu Pásmu.

Čapek se Apollinairovou tvorbou zabýval již před první světovou válkou, recenzoval knižní vydání jeho výtvarných referátů Malíři kubisté a přeložil báseň Cestující ze sbírky Alkoholy.
Apollinaire ho přitahoval jako básník svobodou imaginace a originální literární formou, jako výtvarný kritik otevřeným a nedogmatickým přístupem k moderním tendencím.

V ilustracích k Pásmu se Čapek výrazně odklání od nedávné puristické střídmosti a rozehrává expresivní tvarosloví. Jeho linořezy představují zcela originální typ knižní ilustrace, a to jak použitou technikou, tak výtvarnou stylizací i samotnou koncepcí obrazového doprovodu, který se k textové předloze vztahuje spíš volně a snaží se především postihnout její vnitřní ladění. Většina grafických listů k pásmu byla pravděpodobně vytvořena v letech 1918- 1919.

Obálka
Motiv rudého žhnoucího slunce v červeném kosočtverci je jednoznačně erotickým symbolem a principem ženy a zrození. Slunce a rudá barva rovněž odkazují na lásku a plození v duchu Špálovy panteistické mystiky živočišnosti.
Lazar I. – titulní list
Váže se na verš: Podoben Lazaru kterého světlo drtí…
Grafický list inspirovaný slavným olejem Eduarda Muncha Výkřik, expresivně zachycující právě prožívanou úzkost a hrůzu člověka, který byl vystaven v Praze v roce 1905 a společně s dalšími expresionistickými obrazy norského umělce významně ovlivnil vývoj českého malířství počátku dvacátého století. Ohlasem na výstavu byla založena v roce 1906 česká skupina expresionistů Osma. V Čapkově tvorbě se expresionismus projevil výrazněji v letech 1915-1918 v cyklech Úzkost a Nevěstky.
Námět Lazara bezprostředně souvisí s Posledním soudem a s Kristovým podobenstvím o boháči a Lazarovi, které ukazuje na důležitost podělit se o své bohatství s potřebnými lidmi.
Duše spravedlivého a trpícího Lazara bývá ve scénách Posledního soudu přenášena do ráje , boháče pak odnáší do pekla ďábel.
Rovněž Starozákonní námět Lazar v lůně Abrahámově, poukazuje na přenesení duší spravedlivých do ráje.

Pozor
Váže se na verš: Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy
Čapkovi detektivové a vrahové vystupují ze tmy prudce a rychle jako aktéři filmu. Pozor - Lupič s šátkem na obličeji a revolverem v ruce se právě vynořil mezi mrakodrapy na rohu 11. ulice New Yorku pravděpodobně pronásledován slavným detektivem - miláčkem žen.

Fiály
Váže se na verš: Po celou noc se v kolejní kapli modlím. Fiála je v gotické architektuře vertikální zakončovací článek, jakási malá věžička, na opěrných pilířích, při patě štítů nebo nad baldachýny. Je zdobená na hranách kraby a zakončena kytkou. Trojice fiál odkazuje k Nejsvětější Trojici.
Kristus (1918-1919)
Váže se na verš: Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá, jemu náleží podnes výškový rekord světa. Kristus ve Slávě stoupá, usazen na trůnu ve velké sféře a obklopen duhovou mandorlou (symbolem smlouvy mezi člověkem a Bohem) vzhůru k nebesům. Verš upomíná na Nanebevstoupení Krista, který poté, co byl ukřižován, vstal po třech dnech z mrtvých a za přítomnosti svých učedníků vstoupil na nebesa.

Pták
Váže se na verš: A změň v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí. Technika linorytu přivádí Čapka k jednoduché a pevné výtvarné zkratce, jíž dociluje maximálního expresivního účinku při minimu formálních prostředků. Motiv ptáčka se pro svoji jednoduchost a lyričnost vyskytuje v Čapkově grafické velmi často. Zde ale také poukazuje na Zmrtvýchvstalého Krista, který jako bájný pták Fénix vstal z popela a vystoupal k oblakům.

Ďáblové
Váže se na verš: Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň (Ježíše) pohleděti.
Ďábel je v křesťanských i nekřesťanských představách vtělením zla a vládce pekel v kterém podle křesťanské tradice skončí zatracené hříšné duše, které v pekle čeká dvojí trest: odloučení od Boha a utrpení vyvolané pekelným ohněm. Pekelný oheň spalující hříšníky byl převzat z židovského prostředí, neboť pro Židy bylo synonymem hrůzy údolí Hinnom u Jeruzaléma, kde byli provinilci upalováni.
Ďáblové z propasti (pekla) hledí na Zmrtvýchvstalého Krista, který sestupuje do předpeklí. Sestup Krista do předpeklí zmiňuje Matoušovo evangelium v němž se hovoří o tom, že po smrti Ježíšově se otevřely hroby a mnozí svatí byli vzkříšeni a vyšli z hrobů. Kristus doprovázený anděly rozrazil brány do předpeklí, které hlídal Hádes a Satan. Nejprve Spasitel porazil Satana, poté vzkřísil praotce Adama a všechny svaté a předal je archandělu Michaelovi.

Žebrák
Váže se na verš: Láska již trpím je má choroba tajná…
Jediným gestem vyjádřený žal láskou zlomeného muže, který si připadá jako žebrák na ulici, který klepe na vrata a prosí o almužnu – lásku ženy, které se mu však nedostává.

Achát I.
Váže se na verš: V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy, který souvisí s Apollinarovou návštěvou Prahy v roce 1902, a naráží na pověst o zlověstnosti rozpoznání lidské podoby v drahých kamenech Svatováclavské kaple pražské katedrály. Jediným výkřikem vyjádřená hrůza, introvertní zděšení a teskná soucitnost dvou motivů Nevěstek nesou hlavní významovou rovinu série grafik Pásma.

Achát II.
Váže se na verš: V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy (viz Achát I.)

Lazar II.
Váže se na verš: Podoben Lazaru kterého světlo drtí…(viz Lazar I.)

Piják
Váže se na verš: …. Chce se mi plakat. Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ni kterou mám rád.
Motivy obyčejných chlapů s názvy Piják, Harmonikář, Sedící muži apod. předjímají společně s Nevěstkami důležité sociálně kritické období Čapkovy tvorby z dvacátých let, kdy se soustředěně zabýval vyjádřením lidského žalu a utrpení.
Nevěstka I. a Nevěstka II.
Váže se na verš: Je to dcera městského strážníka prý z Cannes. Neznám její ruce jsou tvrdé rozprýskané
a
Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem…

Motiv nevěstky zpracovává Čapek od roku 1906 v početné sérii kreseb, linořezů i olejomaleb. Nevěstky z Pásma jsou až melancholicky groteskní, v jejich obličejích můžeme však číst i bezvýchodný žal.

Zatímco Nevěstka I. je formou melancholicky expresionistická, Nevěstka II. je již pojata silnou obrysovou linií a za pomocí kubisticky geometrizujícího tvarosloví. Tělo ženy je seskládáno z trojúhelníkovitého trupu a obličeje, s přísně geometrickým účesem, a dalších geometrických útvarů.

Koncovka ( znak slunce)
Uzavírá báseň veršem: S bohem, s bohem spáči. Slunce plá pláče
Motiv slunce symbolizující život a nový nadcházející den uzavírá celé Pásmo.
Čapek vkládá do každého obrazu, ilustrace nebo obálky důvěru ve své diváky, v jejich dobrý pohled na svět a v jejich smysl pro krásu prosté věci. Nejinak je tomu i u linořezů, které vznikly jako ilustrace pro Apollinarovu báseň.

Literatura: Pavla Pečínková, Josef Čapek Grafika, Praha 2009, str.: 20-21, 247-254.
Jiří Kotalík/Vladimír Thiele, Josef Čapek a kniha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1958, str.: 188.