Max Švabinský - Dryáda se Satyrem

Detailní popis produktu

Vlevo u dutiny stromu sedí poloobnažená dryáda s odvrácenou tváří a naslouchá satyrovi, otočenému k divákovi zády a hrajícímu na flétnu. Dryáda je oděna pouze do suknice, ale i ta je vykasaná a odkrývá její nohy. Dryády jsou v řecké mytologii lesní nymfy, bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti podobné vílám nebo rusalkám. Žijí v jeskyních, lesích nebo i v jednotlivých stromech, kde se na ně váže i jejich osud a dokonce život. Když strom zahynul stářím, bleskem nebo zásahem člověka, zahynula i jeho dryáda. Kdo takový strom pokácel, toho zpravidla stihl nějaký strašlivý trest. Pod nohami dryády je vyobrazené kapradí, které bývá v legendách spojováno se svátkem letního slunovratu a svatojánskou nocí, kdy kapradiny vládnou magickou mocí a vykvetou jednou za rok zlatým květem, který umožní pohled do budoucnosti či najít zlatý poklad. List kapradiny symbolizuje také magický (Jákobův) žebřík do nebes.

Satyr je v mytologii nazýván polobohem či lesním démonem a ztotožňován s mužskou sexuální silou. V umění bývá zobrazován jako napůl člověk a napůl kozel s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama. Satyrové se oddávali nezávaznému a prostopášnému životu, rádi tančili a provozovali hudbu, proto jsou často zobrazováni s hudebními nástroji, nejčastěji s flétnou či harfou. 

V pozadí jsou vyobrazeny vlevo listnaté a vpravo jehličnaté lesy, oddělené pěšinou, na kterou z nebes dopadá duha. 

Duha je mytologickým symbolem spojení nebe se zemí, nadzemského a pozemského světa. V křesťanství je symbolem Boží milosti.

Literatura: Ludvík Páleníček/Zuzana Švabinská: Max Švabinský, Grafické dílo/Soupis, Národní Galerie Praha 1976, str. 105